Těžko na cvičišti, lehko na bojišti: Pražští záložáci zatopili červeným baretům

Armáda České republiky je malá, ovšem velmi aktivní. Naši profíci se účastní mnoha zahraničních vojenských operací po celém světě. Zda budou jejich úkoly úspěšně splněny, a zda se všichni vrátí ve zdraví domů, to je do značné míry ovlivněno jejich připraveností a schopností pohotově fungovat v neznámém, i nepřátelském prostředí. Před to jsou postavení i příslušníci 41. mechanizovaného a 43. výsadkového praporu, kteří se v uplynulých dnech na cvičení Sahel 02/2018 připravovali na své mise v Mali a v Afghánistánu. Cvičení se v roli lokálních a opozičních sil zúčastnila i naše jednotka.

Nejlepší školou je praxe. Aby Armádě její vojáci vyjížděli na mise co možná nejlépe připravení, simuluje jim reálné situace, do kterých se během svého působení mohou dostat.

Vojáci na misích musí mít na paměti velkou zodpovědnost, umět pracovat pod enormním tlakem, a popasovat se s tím vším – jak jako jednotlivci i jako tým.

Naše rota se s radostí zhostila úkolu je pod takový tlak dostat. A nikoho jsme nešetřili.

Těžko na cvičišti

Druhý srpnový týden jsme vyrazili na Doupov. Ani ne deset minut po příjezdu nás vedoucí výcviku navlékli do afghánských venkovských obleků (láskyplně přezdívaným hábity či pyžama), do rukou nám vložili improvizovanou kozu domácí, a na korbě Tatry 810 spolu s dalšími kolegy vyslali kamsi do doupovských lesů, na nepřehlednou silnici. Tudy za pár desítek minut projede konvoj s VIP osobami na palubě. Scénář byl prostý: Naše koza „vběhne“ pod kola prvního z vozů, který jí na místě usmrtí. Celé rodinné jmění rozmáznuté po rozpálené cestě je v lokálních horkokrevných podmínkách velmi dobrý důvod, proč se pokusit zastavit vojenský konvoj a dožadovat se náhrady. Na veliteli konvoje je situaci správně vyhodnotit, a rozhodnout se pro nejlepší možné řešení – Zastavit, zhodnotit situaci a nabídnout pomoc? Pokusit se opatrně projet skrz? Nezpomalovat, nebrat ohled na vesničany, kteří snahou zastavit konvoj hazardují s vlastními životy, a nevystavovat tak sebe a VIP potenciálnímu ohrožení, ovšem riskovat zhoršení vztahů s místními?

Zhruba v době, kdy vojenský Land Rover drtil pod svými koly pytel slámy s nápisem „Koza vz. 15“, byl na jiném místě sestřelen transportní „tatratulník“. Zatímco se překvapení pasažéři dozvídají od organizátora cvičení, že právě přežili nouzové přistání, z méně než pohodlné vzdálenosti se ozývá salva z Sa vz. 58 a křik „povstalců“ lačnících po krvi svých obětí. Reakce musí být rychlá a pohotová – na úspěšné odpoutání od protivníka není mnoho času.

Překvapením se nevyhnuli ani členové motorizovaných patrol, které si naživo vyzkoušely, jak se reaguje na vyřazení vozidla a zranění posádky pomocí IED, zatímco jim práci znepříjemňují srocující se zvědaví, až poměrně dotěrní pastevci, pokoušející se dostat do jejich řad. „Držte je pryč z cesty, a ať se nepřibližují,“ je slyšet ze silnice od velitele jednotky, k níž se kradmě skrze houštiny plíží zvídavé „dítě“ – další záludný záložák, který hledá mezeru v obraně konvoje, skrze kterou by mohl přidělat zkoušené jednotce další vrásky na čele. Za 30 sekund už ho žene pryč velmi nekompromisní strážce – svůj sektor uhlídal.

Stejnou pohotovost již neprokázala (hypotetická) ochranka vojenského areálu, kterou jsme jakožto útočící teroristé přemohli. Místní policie nemá dostatek palebné síly a zkušeností, aby situaci zvládla. Jedinou šancí na záchranu rukojmích (dalších záložáků) je tak místní armáda pod vedením českých instruktorů. Ve scénáři jsou skupinky přihlížejících na příjezdových komunikacích, kteří mohou zásahovou jednotku rozptýlit a připravit o drahocenný čas, výbuchy, popravy rukojmích, silná výměna palby, manévrový boj, vyjednávání, svižné akce uvnitř budov, ranění vojáci i civilisté řvoucí v agónii po zasažení sprškou ze samopalu, zdravotní ošetření a evakuace, i koordinace se spojeneckými jednotkami. Scénář se opakuje každý den s jinou jednotkou a s různě úspěšnou taktikou. Co mají ovšem společné, každá akce končí stoprocentními ztrátami na naší straně. Někteří z nás stihli zemřít i třikrát.

Lehko na bojišti

Podobná cvičení mají pochopitelně velký význam pro jednotky profíků procházející certifikací pro dané mise. Měsíce teoretické i dílčí taktické přípravy do sebe konečně začnou zapadat v komplexním, nevyzpytatelném a měnícím se prostředí. Nicméně nemenší význam má pro jednotky Aktivní zálohy, které se cvičení zúčastní v roli lokálních a opozičních sil. Pro naší rotu bylo nesmírným přínosem, že jsme mohli vidět profesionální vojáky v akci v tolika různých situacích, pozorovat jejich reakce, a poslouchat i vyhodnocování jednotlivých incidentů. Nejen pro profíky, ale i pro nás to tak byla významná možnost vidět případné chyby a nedostatky, ze kterých se nyní můžeme i my sami poučit, stejně tak jako vidět hladký, svižný a nekompromisní průběh mnoha akcí, kterými se navíc my můžeme v naší práci inspirovat a použít k vlastnímu zlepšení.

Rádi bychom na tomto místě poděkovali organizátorům cvičení z VeV VA Vyškov za možnost účasti na cvičení Sahel 02/2018.

Přejeme vyjíždějícím jednotkám hodně zdaru při plnění úkolů na zahraničních misích. Držíme palce a vraťte se domů všichni ve zdraví!

2 Comments on “Těžko na cvičišti, lehko na bojišti: Pražští záložáci zatopili červeným baretům”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *