Dne 18. srpna 2018 podlehl těžké nemoci jeden ze zakladatelů Aktivní zálohy, kapitán v.v. Jiří Kunc. Řada z nás s ním sloužila již od počátků Aktivní zálohy Dobrovolné ve Strašicích. Děkujeme za to, jaký jsi byl člověk, a za vše, co jsi udělal. Nejen pro Aktivní zálohy, ale i pro samotnou naší rotu. Bylo nám ctí!
Rádi bychom zde sdíleli vzpomínky jednoho ze členů AZ, který s kpt. Kuncem sloužil již od roku 2001, pana Petra Krále. Výborně vystihuje kým Jiří Kunc byl a jak se zasloužil o existenci Aktivní zálohy:
„Jiří Kunc byl opravdu otec myšlenky Aktivní zálohy, ale hlavně jeden realizátor této snahy. Pamatuji se na 11. září 2001, kdy se dvě americká dvojčata v New Yorku řítila k zemi, a já mu večer volal s požadavkem, zda bych nemohl vstoupit do AZ. Optal se mě na věk, zasmál se, že jsme skoro stejně staří (bylo mi zrovna 50), a pozval mne na cvičení ve VVP Boletice v listopadu téhož roku. Údajně se mu uvolnilo pár míst, protože ten samý den mu telefonovalo X chlapů, že jim manželky zakázaly být v AZ, kvůli rodinám a dětem. Řekl mi, kam všude mám jít, na OVS apod., a byl to zážitek.”
„Pak to již šlo jako na drátku. Další rok na jaře šel do vojenského důchodu NGŠ generál Jiří Šedivý, se kterým pan Jiří také spolupracoval, následně byly povodně, kde byl pro nás „máma – táta“ protože se staral abychom byli každý den čistí, najedení, a v rámci možností i odpočatí.”
„Byl také u zrodu čestné medaile štábního kapitána Václava Morávka a pomáhal naší kolínské Společnosti stejného názvu zorganizovat sraz a předání prvních medailí na kolínském náměstí za přítomnosti cca 1000 příslušníků AZ ze všech KVV. Pro Kolín a okolí to byla obrovská akce, protože předtím zde již byla pár let zrušena vojenská posádka, a najednou takových uniforem.”
„S panem Jiřím jsme také naplánovali pochod AZ, který měl být reakcí na obdobný pochod českých výsadkářů republikou. Tenkrát jsem pojal myšlenku a napsal potřebné „přípravy“, protože bez toho v armádě prostě nic nejde. Byl to Jiří Kunc, který začal okamžitě jednat a vše bylo schváleno příslušnými orgány AČR, aby se cca stovka „záložáků“ mohla jednu podzimní sobotu sejít a vyrazit ze zbraslavského náměstíčka odpoledne na pochod, mediálně sledovaný a vysoce náročný, tak, aby následující pondělí ráno došla do Strašic – kasáren. Prošli jsme a obešli jsme VVP Brdy křížem krážem, občas někteří bloudili. Byl to prostě zážitek a Jiří Kunc k němu nám ostatním pomohl.”
„Dokázal být ale i kritický, to když AČR nakupovala drahé masové konzervy, které vyšly v obchodech podstatně levněji, když si z rozpočtu AČR dělali naši politici „banku“ pro své voliče v podobě hřišť, fotbalových šaten a dalších zbytečností, kdy se vyvážela munice a výzbroj např. do Gruzie, a nám bylo řečeno, že armáda nemá na náboje, takže žádné průpravné střelby nemohou být.”
„Pan Jiří měl ale rád i humor, pamatuji na jeho spoluúčast na světovém fóru, sjezdu, kongresu a konferenci trpaslíků celého světa, od Aljašky po Austrálii. Určitě na něj nezapomenu, protože pan Jiří, říkám mu slovem pan, protože tak říkám jen svým opravdovým kamarádům, od anglického slova „sir“, mne zaučoval na funkci výkonného praporčíka, kdy mě naučil přemýšlet trochu jinak při přípravě a vyvedení naší roty na cvičení do VVP. Naučil mne vyplňovat různé formuláře, počítat dopředu s časem tak, aby jste vy vojáci nemuseli čekat na všelijaké potřeby, od jídla po zbraně a munici počínaje. Byla to dobrá škola a já mohl poučit i svého nástupce.”
„Pane Jiří, omlouvám se za svoji neúčast při rozloučení s Tebou. Mám problémy se zády a s tím spojenou mobilitou. Jistě mi to odpustíš. Neboj.., na Tebe opravdu nezapomenu, a je mi jasné, že nebudu sám. To není fráze, to je pravda. Dnes v noci jsem nemohl spát, myslel a vzpomínal jsem na Tebe, čím vším jsi byl pro nás, chlapce v AZ, užitečný.”
„Započal jsi něco, co neskončilo, naopak, co se rozvíjí, a je to obrovský fenomén spojený s tím, za co jsi se nikdy nestyděl. Mít rád tuto Společnost, národ, lidi, demokracii, ale také Armádu České republiky. Pane Jiří, bylo mi velkou ctí, podobně jako jiným lidem, s Tebou sloužit. Nechápu, musím končit, něco mi teče z očí.”
-Petr Král.
