Rotní kurz přežití a CRC

„Hlavní ctností vojáka je schopnost překonat vlastní vyčerpání. Odvaha je teprve druhotná.“ -Napoleon Bonaparte.

Naše rota vyrazila vstříc Doupovským horám, aby se pod vedením instruktorů z řad Vojenské policie a dalších jednotek AČR zúčastnila obsáhlého výcviku zaměřeného na střeleckou přípravu, techniky ochrany zájmových objektů před nepokoji, a zejména na schopnost přežití v nepřátelském prostředí. Po cvičení Hradba 2018 šlo o naše největší cvičení v tomto roce. Zároveň šlo o  důležitou stmelovací akci, jelikož s naší jednotkou vyrazila poprvé i řada nováčků.

Střelby

První výcvikový den byl od ranních až do nočních hodin ve znamení ostrých střeleb z osobních zbraní na doupovské pěchotní střelnici. Na celý průběh střeleb bedlivě dohlíželi instruktoři od VP, s jejichž pomocí mnozí z nás výrazně zlepšili techniku a přesnost svojí palby na cíl. Naši vojáci vpálili do terčů přes deset tisíc nábojů. Jako odměnu za rozsévání hrůzy a utrpení v řadách našich plechových a papírových nepřátel jsme si krom našich vlastních zbraní vyzkoušeli i střelbu z pistole Glock 17 a samopalu Heckler & Koch UMP. V noci, na spoře osvětlené a tajuplně střelnici, mnozí z nás zažili významný moment, když nám vojenská policie ukázala nový pohled na svět – skrze moderní brýle nočního vidění.

Crowd and Riot Control

Na příští den byl program poměrně kontaktnější – nacvičovali jsme metody zvládání davu a nepokojů (Crowd and Riot Control, CRC). Pro jednotku určenou ke strážní službě je ovládání jemnějších technik zvládnutí protivníka nezbytností. To právě pro případ, že bude čelit blokujícímu či agresivnímu davu, jehož účastníci ovšem nejsou ozbrojeni, a situace tudíž nevyžaduje, aby pořádkové síly měly v rukou palné zbraně.

Nafasovali jsme plastové štíty a cvičné obušky, byli rozděleni do družstev a začali nacvičovat – pohyb ve formaci, v nepřehledném terénu, reakci na kontakt s agresivním davem, útoky, obranu a ústup. I instruktoři byli čím dál ostřejší a pod tlakem se projevily první chyby. Nerozhodnost pod tlakem, nezvládnutí povelové techniky, účinnost předávání rozkazů, odebrání kusu výstroje,… CRC není lehké, a vyžaduje alespoň týdenní intenzivní výcvik, aby byly vidět výsledky. My jsme prozatím pouze ochutnávali. Na konci jsme byli rozděleni do dvou skupin, kdy jedna simulovala násilný dav snažící se o proniknutí skrze kordon, a druhá byla v roli pořádkových sil. Někteří z nás konečně došli k pochopení, co chuligány baví na českém fotbalu.

„Ustup, přežij, uvař“

Nejnáročnější část a zároveň zlatý hřeb cvičení byl kurz přežití. Rota byla vyvezena do hloubi výcvikového prostoru, kde zaujala kruhovou obranu a vybudovala nouzové přístřešky pro nocleh. V oblasti byly hlášeny operující nepřátelské síly, které se pravděpodobně pokusí lokalizovat a zničit naší jednotku. Během noci došlo k několika incidentům a provokacím, které měli nepříteli pomoci odhalit naši pozici. Nad ránem pak došlo k intenzivnímu dělostřeleckému přepadu, po kterém následoval hlavní úder. Nepřítel se ukázal jako silnější a současná pozice jako neudržitelná. Velení proto vydalo rozkaz k ústupu do nové pozice. Rota pod palbou ustoupila, a ve výhodnějším postavení byla schopná odrazit bezprostřední útok. Operovat v oblasti ovšem bylo příliš velkým rizikem. Z nadřazeného stupně tudíž dorazil rozkaz k letecké evakuaci.  Rota dorazila na přistávací zónu, kde byla postupně vyzvednuta stroji W3A Sokol vzdušných sil AČR a přepravena do bezpečí.

Po vysazení na novém místě skončila taktická část kurzu. Na to přišel další úkol – dostat se po družstvech skrze několik orientačních bodů zpět na heliport – pochodem a s plnou polní. Začala ta s přehledem nejnáročnější část cvičení. Trasa vedla 20 kilometry velmi členitého  a kopcovitého terénu, a z velké části mimo jakékoliv komunikace. V cíli jsme přitom měli být nejpozději za šest hodin.

Po konečném shromáždění se v místě určení pro nás začala poslední část cvičení – zdravotnická příprava a výcvik přípravy jídla v nouzových (či zálesáckých?) podmínkách. Několik z nás, mladých kluků z města, si poprvé mělo možnost zabít, vykrvit, stáhnout z kůže a připravit svého králíka.  Pod dohledem instruktorů přežití jsme vykopali tzv. Setonovy hrnce, v nichž jsme maso připravili, a zasloužili si tak po celém dni tvrdé práce naší večeři, která byla i symbolickým zakončením celého cvičení.

Rádi bychom zde poděkovali všem instruktorům, kteří se na našem výcviku podíleli.

Chcete znát další osudy naší roty? Zůstaňte ve spojení! Sledujte naší facebookovou stránku!